Plnit nebo ne?

Tak už jsem slyšela spoustu názorů na vnitřní kontrolní systém a požadavky, které jsou v něm obsažené. Od spokojených ohlasů po dokončení naši společné práce, až ke kategorickému odsouzení bez bližšího poznání toho, co to vlastně pro provozovatele znamená. Nejčastější argument proti je ten, že dobře zvládají svou odbornou činnost a kdo by mohl chtít víc. Druhý nejčastější, že se jedná o výmysl starého ministerstva a teď bude vše jinak.

Řekla jsem si, že na to musím aspoň stručné reagovat: jistě, odbornost lékaře je na prvním místě a nejdůležitější, kvalita a bezpečnost vlastní zdravotní péče je však ovlivněná i mnoha jinými faktory kromě odbornosti zdravotnických pracovníků, někdy docela podstatně - a o tom to právě je. To je také hlavni důvod, proč je vnitřní kontrolní systém povinný a myslím, že hlavním cílem není "buzerace" zdravotnických pracovníků i když to tak může třeba bez hlubšího poznání oč jde, vypadat.

Se změnou lidí na ministerstvu asi ke zmírnění uvedených požadavků nedojde a poslední vývoj to nenaznačuje. Jednak, jako ve všem, postupujeme v souladu s Evropskými požadavky a i nový Občanský zákoník některé požadavky, k nimž se vztahuje vnitřní kontrolní systém a dodržovaní kompletní zdravotnické i související legislativy, ještě rozšiřuje a dále upravuje. Rozhodně nepozorujeme tendenci k jejich bagatelizaci. Postupný rozvoj reakcí na celkový soulad činnosti zdravotnických pracovišť s veškerou legislativou, která se zdravotnických pracovišť včetně administrativně provozní části týká, je patrný na skutečnostech z posledních dnů a týdnů, např. novinky o zdravotnických přístrojích, návody pro pacienty, čeho si všímat v ordinacích kam přijdou, které prezentuje Ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny a další. Celkově situace vypadá tak, že od provozovatelů zdravotnických zařízení je velmi prozíravé, když tuto problematiku berou vážně.